PRVNÍ NOC V NOVÉM BYTĚ

Romantika ve dvou.

S covidem?....

První noc v novým domově má vždycky svoje kouzlo. A říká se, že co se Vám tu noc zdá, to se splní.

Tak moje první noc byla skvělá. Vlastně celej ten den.

Stěhovala jsem se ve středu. V jedenáct jsem si odskočila na PCR test a pak celý odpoledne strávila v posteli s nervama v kýblu. Střídavě jsem se modlila a nebo pozorovala, jak mi je. Jak moc mě bolí hlava? Jakou mám teplotu? Bolí mě na plicích non-stop, nebo jen občas? Když ležim na zádech? A je to jiný, když si lehnu na bok?

Normálně bych to tolik neprožívala, ale zrovna teď bylo to nejhorší možný načasování vůbec. V sobotu totiž vláda pořádá v rámci projektu "Back to live" experiemntální festival, aby se zjistilo, jestli už je bezpečený v době pandemie navrátit zemi kulturní život. Z 63 tisíc zájemců vybrali 1300 šťastlivců, mezi něž patří i Sylvuš (vesmír, hihi), takže bejt právě teď nemocná se mi opravdu nehodí.

Vzala jsem si paracetamol a pokračovala v modlení. V noci se mi zdál sen, že u mě v novým pokoji sedí na skříni malej trpaslík a v ruce má dopis s výsledkama. Směje se a řiká mi, že jsem negativní. Normálně jsem se z toho probudila!

Koukám na telefon, 3:41 ráno, pecka. Kontroluju e-maily. Je to tam. Výsledky přišly chvilku před půlnocí. Loguju se do systému a po chvilce mám odpověď, krásné tučné negatief.

Štěstím jsem nemohla další hodinu a půl usnout, ale bylo mi to fuk. Aspoň vím, že ať už mám v těle jakejkoliv moribundus, covid to není, a já tím pádem nepřijdu o tu velkou událost.

Ráno jsem se ale úplně necejtila o moc líp, vlastně to bylo spíš horší, tak jsem zavolala doktorce. Vysvětlila jsem sestřičce, co mě trápí, že jsem byla i na testu a byl negativní. Ta se šla poradit s paní doktorkou, a že mi zavolá za chviličku zpátky. Chvilička trvala hodinu a půl. Místo sestřičky volala přímo paní doktorka a naprosto chladně mi oznámila, že tohle vypadá jednoznačně na covid, ať si dojdu na testy ještě jednou.

A tak trávim můj druhej den v novým bytě úplně stejně, jako ten první. Jen tentokrát už se ani nemodlim, protože by mi to bylo stejně asi k hovnu. Místo toho jsem se rozhodla, že hacknu svůj mindset a přesvědčím svoje tělo, že korona to prostě není. Opakuju si to nahlas a jsem ráda, že spolubydlící nerozumí česky ani ň. Zase mi vyskočila teplota a je mi hůř.

V sedm večer jdu na další test a pak mě čeká druhá noc v mým novým bytě. Jsem vážně zvědavá, jestli se mi bude zase zdát o tom trpaslíkovi...

O tom skrčkovi se mi už nezdálo. V pátek ráno jsem se probudila a bylo mi furt hrozně. Hlava mi třeštila a bolely mě části těla, který ani nevim, že je mám. Na plicích jsem měla pocit, jak kdybych vykouřila krabičku cigaret. Pomyslela jsem si, že to už je blbý, to se asi na žádnej mejdan zejtra nepodívám.

Celej den jsem strávila v posteli vyčerpaná nevím z čeho, asi z tý sebelítosti. Pozdě odpoledne konečně přišly výsledky. Žádnej zázrak jsem nečekala, chtěla jsem to mít jen černý na bílým. Zcela nečekaně byl test opět negativní. Když jsem to viděla, dostala jsem hysterickej záchvat smíchu.

Teď musím jenom doufat, aby mi do zítra klesla horečka, protože samozřejmě, v rámci covidových opatření se u vstupu bude měřit tělesná teplota...

EDIT: Všechno dobře dopadlo! V sobotu mi spadla teplota na 36,9 a cítila jsem se nesmrtelná. Ta akce byla docela bizár. Otagovali si nás GPSkama a museli jsme dodržovat hromadu bezpečnostních pokynů. Byli jsme rozdělený do několika skupin. Někteří museli mít pořád roušku, jedna skupina dokonce musela po celou dobu konání akce sedět (to by mě jeblo haha), nesměli jsme odejít z prostor vyhrazených pro naši skupinu, a tak dále. I přesto jsem si to neskutečně užila! ♡

PS: Pokud byste si o festivalu chtěli přečíst něco víc, tak TADY, a něco málo i v češtině zde :)